Taut
Taut, u, m., pl. t anty, pl., z něm. Tand — nedůvodná řeč, žvání, das Geschwätz, Mus.; prázdná, marná, ničemná věc, unnützes Zeug, Tand. Aby mé psaní na tant nebylo. Ctib. Světských tantóv nechati. Št. Zlý duch po- hanstvo zavedl ve mnohé tanty. St. N. 307.