Tázati
Tázati. Mkl. Elym. 351. a. O tvarech vz List. fil. 1884. 86. — koho. ,Tíži tebe, otíži' Čechové říkají, Moravci ,otáži' a po hulejnsku, ,otážu se, táže se'. Bl. 274. Léta má, jeho tažte ; Táži vás; Cso mě tížeš ? Ev. olom 237., 300., 262. Tieži vás. Pass. 368. Pravdo milá, tiežit tebe. Pravda v. 1. — o čem s kým. O tom jsem se tázal s jinými. Krnd. 197. Vytěžte sě pilně o dě- ťátku. Ev. víd. 3. Těžte snažně o dietěti. Výb. I. 400. — čím. Jest potřebie odpo- vědieti ke všem tem stranám, jimiž VJ. tázala. Výb. II. 783. — na kom. Vztázal bieše na králech. Ev. olom. 212. I je sě na nich t.; Poče na nich toho t.; Tázal sem se na něm. Výb. I. 400., 404., II. 698., Arch. VIII 345. — nač. Nenavštívil jich ani na ně kdy tázal. Žvt. otc. 56. a. — se oč. T-li sú se nás o právo. Mus. 1880. 553. — jak. Potutelně někoho se t. Osv. Já stejným právem t. se mohu. Vrch. — od koho. Abraham netázal se od Boha, proč .. . Krnd. 181. Vz T. se nač. — koho čeho, zastr. Gb. Ml. II. 110.