3. Tě
3. Tě — ti (dat. ethický) + je (== jest) a užívá se ho správně, když ve prísudku lze položiti jest. Brs. 2. vd. 244. Bóh tě s tebú. Kat. 1603. Tvá tě prosba uslyšaná. 1b. 1599. Byla tě lúka zelená, po ní rosička krvavá; Postil se tě pán Bůh 40 dní. Sš. P. 27., 34. Miloval tě ho. Berg. Tote ta hříšnice žena. Lom. Rozkázaltě byl Bůh. Br. To tě ten svatý otec. Lev papež. Pass. To tě byl cíl práce jeho = to ti jest byl. Mk. Musila tě tu býti drahá řeč boží. Br. Nic na to nedbá a vše tě mu jedno. Jel. Proto chybně: Jsoutě lidé, kteří m.: Jsouť, jsou lidé, kteří... Játě jí jakživa neviděla m.: Já ti jí j. n. Brs. 2. vd. 244. Vz Dativ prospěchu, Slov. I. 563. a. 9. ř. zd., T.