Tebum
Tebum = tebou. Mor. místy. Brt. D. Téci. Cf. Mkl. Etym. 348., List. fil. 1883. 129, Šf. III. 490., 611. T. v dialektech. Vz List. fil. 1892. 116. — abs. Hmoty kapalné a vzdušné tekou. Mj. 3. Potoci tečiechu té krve nevinné. Výb. II. 19. — komu. Mně to žito letos teče (vypadává). U Chocně a j. Kšk. — kudy. Středem louky tekla voda mezi travou; Zvolna přes jejich tváře tekly slzy. Vrch. Bystrá voda teče dolů dolinou. Us Tč. Tekly mi slzy po mém lícku Sl. ps. Tč. — jak. K jutrní skokem téci. Hr. rk. 277. — čím. Zřím, jak českým nachem reky tekou. Hdk. — odkud (kam). Pěna od úst mu tekla. Vrch. Dejiny z ci- zích pramenů nám tekou. J. Lpř. Pára teče z komory průtokem b pod píst. Mj. 140. — kam. Para teče horem do valce rourou c nad píst. Mj. 141. Od hranic v nitro země vzpoura znova tekla. Hdk. V jediný proud tekly naše slzy. Vrch. Hněvivě na sě tekú. Výb. 1. 815. Ten však na smrť v řeku teče (utíká). Alx.V. v. 1802, (HP. 44.). Lev k němu teče (běží). Ezp. 2006.