Téci
Téci (v ob. ml.: týct, téct), teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekou; tec (v ob. ml.: teč), teka (ouc), tekl, tečení; těkávati. Koř. tek, currere. Mkl. B. 421. Téci m. tekti, vz Kt. Cf. Péci. — T. = plynouti, běžeti jako voda, fliessen; dštíti, promočiti, einregnen, einnässen; rozpouštěti se, schmelzen, laufen; běžeti, hnáti se, laufen, rennen; se = bě- hati se, pojímati se, läufig sein. Jg. — abs. Mléko teče (kypí). Us. Vrů. A teče vodička, vodička studená, v ní se umívala panenka Maria. Sš. P. 36. Vpadl mi v mé zboží v ju- řínské závrbky přes tekúcí meze. Půh. I. 370. Tvář sě vráská, velikost' sě krčí, bli- káta i tečeta oči. Hus III. 110. Věděli a znali život nynější, tekúcí, nejistý, krátký, v marnosti položený; Oko bliká a teče, ucho ohlúšie, nos zpráchnie. Hus II. 133, 136. Teče jako řeka, jako potok atd. lépe: voda teče řekou, potokem. Km. Tec voda, kam pán káže (= děj se vůle boží). D. Ou tec voda, kam pán káže, třebas na mako- vici (nechať jest pán práv, když tak praví, byť pak byla pouhá lež, nebo: Když chcete tak míti, nechať je tak, ale uzříte, že z toho nic nebude). Mus. Vodu, když teče, proudem nazývej. Kom. Jako voda, kam jí dolů, tam teče (Cf. Kam vítr, tam plášť). Mus. Úřad nemýlí; jestli neteče, aspoň kape. Ros. Bečka, sud, nádoba, hrnec atd. teče. Pytel teče (trousí zrní). Us. Proso teče (prší, vy- padává, je-li větrno). Mor. Šd. Svíčka teče (plaví se). Us., D. — (kam) kudy (kolem, vůkol čeho, mimo co, pod čím, po čem, skrze co, přes co, mezi čím, při čem, za čím, podlé čeho, instr. ). Teče voda kolem, vůkol města. Ros. Potok mimo zahradu teče. Us. Pod městem potóček teče. Dal., St. skl. Krev ze silna Vlaslava po ze- leně trávě v zemiu teče. Rkk. 23. T. skrze zemi. Us. Voda strouhou, trubami, loukou teče. Jd. Aj prúd Pražan jarno přes zdi teče. Rkk. 19. Potok teče mezi vrbami. Us. Voda teče při zdi. Teče ti mléko ještě po bradě (o nedospělém). Us. Šg. Tečie voda, tečie kolo nášho domu. Sl. ps. 41. Sv. krev jest po něm tekla z hlavy, z boku, z čistého života; Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce, bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více; Ač teče voda za vodo, za Dřímalovó stodolo; Teče tam voděnk-a dolů po dědině; Co je po vodince, co teče kolajó (kolejí), jako po panence, dyž mně o ňu lajó (lají); Kole našich oken tam teče voda dobrá; Teče voda. velká voda, kolem do kola jabora; Teče voda po potoku dolů, poď má milá, povandrujem spolu; Teče voda Lidečkem, tym fojtovým dvorečkem; Dolů Komnicú kalná voda teče: Teče voda, vo- děnka podlé kováře. Sš. P. 68., 114., 201., 210., 214., 265., 356., 423., 550., 713. (Tč. ). Okolo javora teče voda; Teče voda, teče po potoce k řece na ty pansky mlejny. Er. P. 106., 170. Potok teče údolím. Pref. 267. Po trávě tekl potok krvavě. Alx. Po lidských žlabech kalná voda teče (pomluvy). Č. T. po stružce k mlýnu. Er. P. 190. Téci po kom, po čem == běhati, honiti se. Troj., Rad. zvíř. — jak: crkotem, Sych., crčkem t. Us., proudem. Us. Potok proudem krve lidské tekl. V. Voda teče po žlábcích na mlýn. Krev potůčkem teče (jako potůček). Us. — čím. Pahrbkové budou téci mlékem. Ben. V. Proto již teku slzami oči mé. Orlog. Oblizni jezero krví téci vidieše. BO. Oči tekly slzami. BO. Do země tekúcie mlékem a strdí. BO. Rtové rajských kvítek medem tekoucí. Koll. Mohan vodu teče hlubokú (instr. jakosti). Výb. I. 175. Z kostí sv. Ka- teřiny božím divem olej teče (instr. příčiny). Výb. I. 300. Slíbil jest pán Bóh otcóv tvých dáti tobě zemi mlékem a strdí tekúcí; Také cierkev sv. jest studnice zapečetěná. Proto slove studnice, neb nebeským naučením teče. Hus I. 54., III. 52. — komu odkud (z čeho, s čeho, od čeho). Oči mu tekou. D. Ze země voda teče (pramení se). Slzy z očí mu tekly, krev mu teče z rány, D., z nosu. Us. Z jeho úst řeč tekla naď med sladši. Bern. Voda teče od města k lesu. Od môjho srdiečka krv jarčekom tečie. Ht. Sl. ml. 233. Tak ho ona hněce (hněte), ež z něho krev teče; Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdýchá a krev teče od něho; Dy mi hlavu češe, to mi z ni krev teče; Tvůj bratr je v Netálii, teče z něho pramen vody; Ta vodinka bystrá teče od Hradišča, vzala mně milého jako jiskra. Sš. P. 12., 80., 160., 173., 244. (Té. ). Prvej by z kamenja bystrá voda tjékla, lež (než) by moja milá ke mně slovo řekla. Sš. P. 326. Teče voda od hor dolů. Er. P. 496. Jenž tečete dóm od domu. Žk. 117., Výb. I. 946. 26. Krev mu z srdce teče. Alx. 1124. Potí se, tak s něho teče. Mor. Brt, Teklo s něho jak s vola (pot, krev). Us. Šd. Teče voda od tábora, teče okolo javora. Er. P. 470. Z ní tekla krev 12 let. Hus. II. 403. Struhy ze skal tekúcie. BO. Voda ze sudu tekla, neb sud jest byl pln děr. GR. Po jistbě z oděnie krvaví potoci tečiechu. Dal. 128. Dře, div mu krev z očí neteče. Us. Fch. — komu kam (do čeho, nač, k čemu, v co, proti čemu, za co, pod co). Teče mi do dvora, do světnice (střechou). Voda mi teče do stře- víců. Us. Voda neteče proti vrchu. Ml. Ta voda teče až za naši zahradu. I tekli (= utí- kali) do vsi. Půh. brn. 1406. Voda mu teče do huby, do bot (je mu zle). Jd. Voda teče na kola. Us. T. na koho = hnáti se. St. ski. Vyschnú skorej všecke vody do mora te- kúcé, nežli méno utratené přijde zas ku ruce. Na Slov. Tč. Všecky vody do moře teku. BO. Měla sem galana, měla sem ho ráda, vzala mně ho voda, teča do Dunaja; Do našeho dvora teče voda dvoja, nemysli synečku, že já budu tvoja. Sš. P. 116., 400. Pod ten pražský most teče vodička; Teče voda po potoce k řece; Teče voda proti vodě. Er. P. 122., 171., 246. Žito (pšenice) nemá rádo, když mu za krk teče (když mu prší do klasům Mor. Brt. S klobouku teklo mi za krk. Sd. Krev po mečích v ňadra tečieše. Dal. 128. Jak kdy proti sobě oheň s vodu teče. Kká. Š. 7. Neměvše na tom dosti i tekli do vsi, dobývali mi lidí z do- mov. Půh. II. 314. Tu sien ješutno v Tatary teče (běží). Rkk. 49. Teče mu do boudy; Již mu na kůži teče. Vz Nebezpečenství. Lb., Jg. Voda k městu teče. Us. Aj k hradu voji tecte (= žeňte se, běžte)! Rkk. 18. I hned k boji tekúce (se ženouce). Troj. Prokní teče ruče k (koněm) svojim. Rkk. 48. — za kým = hnáti se, běžeti. Rkk. Nehaj mi, mesiačik, slzu v očiach mojich, veď to, za kým tečú, nezvie nikto o nich. Sl. ps. 113. Krev za dušicú teče. Rkk. 26. Za nímž (vlkem) lační šténci tekú. Alx. 1115. — před kým = běžeti. St. skl. Jelen před ním nedaleko tečieše. Výb. I. 187. — jak. Letí kulka za kulkama, krvi (krev) teče potokama; Teče z tebe pivo jako na provázku. Sš. P. 124, 647. Také řeč a mluva apoštolova proudem svým teče. Sš. II. 26. (Hý. ). Z očí valnou řekou slzy slasti tekou. Sš. P. 17. T. ze šíje potokem. Kat. 1454. Mléko bělúcie tečieše potokem. Kat. 3453. Proudem téci (instr. způsobu). V. Krev po- tůčkem teše. Er. P. 467. — jak daleko. Pramen ten prudkým tokem za dvě míle (akkus. míry) teče. Har. — proč. Ze všech ran krev teče pro tebe člověče. Sš. P. 75. Aby od mých očí pro mou nejmilejší slzí potok tek. Er. P. 190. — s kým kam: (s vojskem) k šturmu téci. Alx. 1134. Tekú s řebřími, s motykami. Alx. — kdy. A po jeho (Mikulášově) skončenie z jeho sv. hrobu božiem divem olej teki. Pass. 40. (Hý. ). — kde. Po čem teče. v mlýně voda na kola? Er. P. 23. Cf. T. kudy. — jak dlouho. I uvázav jest rány, prve staviv krev na krstu, aby netekla, to věz shladiv hřiech, jenž teče po člověku až do krstu. Hus II. 337. — adv. Na skrze téci, V., dolů, D., ven t. (prameniti se). — se. Psi se tekou. Reš. Varuj sě jelena, vlka, psa, býka i ned- věda, kdyžť sě tekú. Hus I. 201. Vz na- hoře. — se s kým: klisice s ořem se teče. Mar. Pol.