1. -tel
1. -tel. Važitel. Šf. Strž. I. 119. Výšitel, Erheber (vyšitel bylo by jako od vyšiti). Saditi — sázeti — sazeč. Us. — Připojuje se (-tel) ke kmeni infinitivnému základnímu, kterýž se krátí, je-li dlouhý: vykupitel (vykoupiti), kázati — kazatel, uměti — umětel. Gb. Ml. I. 60. — Zdá se, že nikterak se nesrovnává s duchem jazyka, když se k vůli příponám má krátiti kmen mnohdy z důležité příčiny zdloužený. Vz Prk. v Pdg 1886. 135. — Shledal jsem v Jg. Slovníku, že z 292 slov v -tel ukončených 218 dlou- hou kmenovou samohlásku krátilo, 74 však (čtvrtina) nikoli a že je nekrácena i u do- brých spisovatelů: Br., Jel., Kom., Kon., Krab., Ros., V., Žer. Zdrobnělé dlouží krátkou kmenovou samohlásku, ale před -ovati jí nekrátí. Vz -ovati (dod.). Z toho jde, že nemusíme před příponou -tel dlouhé kmenové samohlásky vždy a nutně krátiti, in dubiis libertas. Cf. -dlo (i dod.).