Tělesný
Tělesný (tělestný, Hus., Chč. 617. a j. ). Já diem: tělestný a jiní: telesný. Hus II. 440. Příp. -Bn-6. Mkl. B. 151. T. = tělo ma- jící, hmotný, einen Körper habend, körper- Ijch, leibhaft. Věci t. a hmotné. J. tr., Byl., Stele. Z t-ho stánku a podružství vykročiti. V. Mne tělesnýma očima spatříte a potom i vnitřníma. BR. II. 366. a. To očima tě- lesnýma se nevidí. Jb. IL 767.. a. T. úhel, roh, obrazec. Sedl. Že sám t-ný Petr přede vraty stojí. Sš. Sk. 145. Není láska vaše t. a pleťská, nýbrž duchovná. Sš. II. 195. (Hý. ). Domnívaje se, že Kristus telesným králem bude. BR. II. 9. b. Buoh v tu dobu nebyl jest t-tný jako nynie jest po vtelenie; Ani uškodí bliźniemu, neb nic jemu nebere bez- děky t-tného; Dávajíc matce tělestné po- třebu tělestnů; Božstvie nenie hmotné neb t-né; Mněli (učedlníci), že ducha viděli a ne t-ného Krista; Oko t-né jí (pravdy) ne- vidí; Má člověk oko zevnitřnie tělestné, jímž vidí t-né věci; A rozuměj tu, žeť Bóh otec nemá t-ných pravic. Hus I. 71., 108., 145., 363., II. 146., 230., 276., 374. (Tč. ). Myslili, že Bůh jest t-ný (že má tělo jako člověk). Zk. exc. — T. = co k tělu náleží, k tělu se vztahuje, den Körper o. Leib be- treffend, dem Körper gehörend, körperlich, leiblich, Leibes-. Jg. T. potřeby. Dch. T. trest, die Leibesstrafe, práce, dílo, váha, obsah. Šp., J. tr. Na sám skutek a neřád t-ný to přikázání obraceli. BR. II. 22. Zví- tězil ne silu tělestnů, ale slovy. BO. Dcera ta byla v t-né lepotě velmi krásna. Pass. 32. (Hý. ). Ne tak ovšem úzce varujme sě ot dél t-ných v neděli jako židé sě varují v sobotu; Rád by vzal pomoc tělesnu od svého menšieho; Pakli by neměl dítek tě- lesných; Pro krádež t-ný, zřejmý mnoho sú nakonali práv a ustavení ukrutných a ta držie pevnějé než božie zákon; Nazývá všicku t-nú potřebu chlebem; T. chléb pře- jiedá sě; Prosili pánóv, aby nedali jich tisknuti v ten hřiech i v škodu t-nú; Ná- jemník pro užitky t-né ovcě pase; Proto lúpie, aby u pokoji bydlo t-né dobré měli; Bieda duše jest mnoho horšie než bieda t-ná; Olejovánie i pohřeb a jiné věci du- chovnie sú na zisk t-ný obrátili; Pracovitý život plodný jest v t-ných věcech; Duchov- nieho života pro obchody t-né sem opu- stila; Krása tělesná nic jiného nenie než zástěra ohavnosti; Pokrm tělesný odhánie lačnost' a nápoj žiezeň tělesnú; Pokrm a nápoj t-ný jest k zachování těla; Pán Buoh jest zapověděl, aby sebe nepojímali ti, kteříž sobě v t-ném rodě jsú; Hlava t-ná dává správu údom těla; Pět jest čichuov t-ných: zrak, sluch, vidění, čich a dotknutí; Pa- nenstvie jest zachovánie vóle od t-ného po- rušenie v tom nebo v té, jenž jest nikdy nepřivolil — ani přivolila — k tělestné li- bosti; Žádost svú toliko v t-ných věcech vzkládají, což hovada činí; V boji t-ném mnozí raněni bývají, však ne hned padají. Hus I. 36., 145., 147., 209., 328., 329., 461., II. 169., 211., 269., 313., III. 4., 15., 145., 171., 205., 256., 257., 270., 307., 308. (Tč. ). T. způsoba, Troj., smrť, V., síla, povaha, D., život. Rad. zv., smysl, Har., krása, Jel., úraz, vada, neduh. J. tr. T. skutek s někým míti (tělesně s ním obcovati). J. tr. T-ný ústav pro cvik, šp. m.: ústav pro cvičení těla. Sb. — T., osobní, Leib-, leiblich, per- sönlich. T. pokuta, V., stráž, přísaha, D., svoboda. Rvač. T. trest. J. tr. T. stráž, die Leibgarde = vybrané a osvědčené vojsko sloužíc výhradně k ochrane osoby mocná- řovy. S. N. XI. 227. Vz Stráž (III. 696. a). Pokloněnie príslušie k poctivosti t-né. Hus I. 72. Pánové mluví před svým soudem jinak než ve svých tělesných (lépe: vlast- ních) organech. — T. = smyslný, v smysly spadající, sinnlich, in die Sinne fallend. Každé naše t. kochanie v tomto životě jest smiešeno s utrpením a s bolestí. Hus I. 63. Nie nevidí, než což tělesného. Jel. O jeho budúciem t-ném videní. Hus I. 77. — T. = na smyslech založený, sinnlich, in den Sinnen gegründet. T. člověk (a ne: člověk duchovní). Har. T. žadosť, libost'; nenakažený t-snou chlipností; váleti se v blátě žádostí těles- ných jako svině v kališti. V. Sami též píší, aby libost' t-nú měli; Život t. starého zá- kona má neděli na odpočinutie nedokonalé; Fro t. utěšenie někoho milovati; Pro přízeň t-nú; Lev papež byl sobě ruku uťal, že měl hnuti t-né, dotekl se úst jedné ženy, když jí tělo božie dával; Dobrým úmyslem bez prichýlenie t-ho méli by voliti několik dobrých k biskupstvie; Pro chlípu t-snú ženy žádati; A tak byli sú v t-ném nepo- kojí i v duchovniem; Uč t-ná myslenie svá vedle životov otcov svatých; Buď živ zde, jako chceš, u veselí, v libosti t-né a v roz- koši; Duši dáváš za hubenú libost' tělesnu; Radosti t-né konec jest bieda věčná; Čím viece a hlúbě milosť t-nú od sebe zapudí člověk, tiein viece okusí milosti božské; Jedni pojímají se pro chlípnost! t-stnú. Hus I. 54., 113., 155., 443., 449., 460., II. 88., 145., III. 18., 114., 143., 145., 204. (Tč. ). Muž ženě dluhu t-ho (debitum conjugale) navrátiti nemožeše. GR. T. žádost GR. — T. = věci tělesné milující, sinnlich, den sinnlichen Be- gierden nachgebend. Vždycky byli a jsú kněží t-í. Hus III. 315. Mnozí jsou tak tni a zhovadili. Rad. zv. — Kram.. Rváč. — T. = světský, zemský, irdisch, weltlich. T-mi věcmi zapletený. Kram. T. pozůstatky, die sterblichen Reste. Dch. Aby pokorni v lásce nereptali pro mnohost' zbožie t-ného; Čiňte přátely ze zbožie t-ho; Ne pro světskú sobě chválu ani pro t-né zbožie, ale, aby sě sa- mému Bohu líbila, dobré skutky činíš. Hus I. 165., II. 304., III. 21. (Tč. ).