Ten
Ten; iste. Ten, ta, to kvantit. ve strč. vz List. fil. VI. 211. T. v nářečí českoslov. Vz ib X. 416. 421 Jak skloňuje se na jihových. Moravě? Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). Dolnobečovské sklonění. Vz List. fil. 1887. 378. Lašské sklonění. Vz Brt. D. 119. - Ukazovací náměstky ten, ta, to užívá se zvl. často v pohodlném slohu pohádkovém. Potom šli do zámku. A dyž do toho zámku vešli. Vz Brt. D. 164. — Pojem neurčitosti vyjadřuje se velmi často náměstkami sou- vztažnými. Pomože nám kdo ten přece (někdo). Vyděláš si co to (přece něco). Mi je jedno, s kerým tým. Mor. Vz Brt. D. 165. Viz ten, jehož miluješ; Do toh'to města. Ev. víd. 28., 55. To mluvíše k tom chvaličóm. Ev. olom. 36. To je ten, co má holú řiť ven (roztrhané kalhoty). Mor. Šd. Od koho, od toho, čo koho do toho. Slov. Orl. IX. 247. Má polovici k tomu záduší dáti, k kterémuž by ta aneb ty vsi příslu- šely ; Věna zpraviti mají ti nebo ten, na kteréhožby statky naše spadly. Arch. X. 418., 430. — Říkadlo: Ten tá to pantáto, hic haec hoc ztratil se nám škop, der die das našli jsme ho zas. Km. 1886. 638.