TentoTento,
tato,
toto =
ten + to,
ta + to, to + to; gt. toho + to, té + to, toho + to atd., skloňuje se jako: ten
(to se přivěšuje). V obec. mluvě říká se:
tenle,
tendle, Jir,, vz Tenhle.
T., dieser, hicce,
nemá se Másti, lečby se na něco přítomného ukazovalo. Zpět se nemá leč jen tehdy táhnouti, když věc, na kterou ukazuje, hned vedlé a jako ještě před očima jest. Tento strom vysoký.
Kde se na předešlý předmět ukazuje, stačí ten n. onen Již ten strom vykopali, který ne- nesl žádného ovoce
. Š. a Ž
. V tento způsob; od této hodiny; tímto způsobem. V. Tento dar přijmi vděčně. Ros. Radoval jsem se v těchto, jež mi jsú pověděna. Ž. wit. 121. 1. Tato, žena to učinila. D. S této strany řeky. D
. Že nám to naučenie tento pondělí vy- dati ráčíte po tomto poslu. NB. Tč
. 194. Tímto, hiermit. D.
Chybně užíváme této náměstky a)
kde jí ne
ní třeba. Otec chválil syna, poněvadž (tento) vyplnil vůli jeho. Aby dal psu chléb, aby (tento) hladem ne- zahynul
. Tím přemluvil mladíka, že (tento) slíbil. — b)
Tam, kde by měla býti ná- městka on. Přišel k sousedovi a počal to- muto (m.: mu) domlouvati. Brs. 2. vd. 245 Nakrájel řemenův a učinil z těchto (z nich) dlouhý provaz. Brt, S. 3. vyd. 32. Vzala papír a napsala na tento (naň)...
—
Často lépe substantivum se opakuje. Přišel do města a v tomto se procházeje (a prochá- zeje se městem)
. Brt. v Pdg. 1880. 396. Místo
tento užívají slova
následující. Vz Následující, Toto.