Teřich, terych
Teřich, terych, u, m. = břicho, der Bauch, Wanst. T. spodi. í (řitní střevo). Reš., V. Má hodný t. T. si nacpati. Us. u Vor- líka. Jenž pro hřích, svůj teřich. Skl. I. 45. V tě jsem uvržen z teřicha. Z. wit. 21. 11. (Gb. čte: w tie wirzem sem z ložie). Po- stavil vody jako v teřiše. Ib. 77. 3. (Gb. čte: y postawil wody yako w kozniku). Ještěr či zmije (vipera) rodí se z vyhryz- lého t-chu matčina, jak Plinius Hist. nat. 10. 62. o tom se zmiňuje. Sš. Mt. 48. — T. v bot., uterus, der Mutterbalg: a) díly bla- novité obalujicí rozmnožovací údy hub, jako jsou płachetka, závoj, okrovka, lehátko; b) okrovka břichatek vnitřní nedorostající. Rst. 506., 226. — T. = děloha, materník, die Gebärmutter. Aqu. — T., a, m. = kdo má teřich.