Tesák, u, tesáček
Tesák, u, tesáček, čku, m. = sekera k tesaní, die Hau-, Zimmeraxt. Ros. — T. = dlouhý široký nůž, jehož místo kordu uží- vati lze, das Hau-, Weidmesser, der Hau- degen, Hirschfänger. Český tesák po jedné
straně broušený; t. (meč); křivý t. (turecká
šavle); jilce u meče n. u tesáku; t. připá-
saný míti. V. T. kuchařský. Pref. Tesák
krátký. T vytrhnouti. Brikc. T-kem truhly
vylamovati. Pč. 46. Běhal za ní s dobytým
tesákem. Svěd. 1569. Tesákem zvěř rušiti.
Jel. Dobyti t-u na jelena. (Hirschfänger, m. ).
Šp. — T. = kel, zub špičatý, der Hauzahn.
Nz. T-ky divokého kance. Us. T-ky sekati,
klektati; t-ky vylomiti, opilovati (prasatům).
Šp. — T., a, m., osob. jm. T. Jiří Mošov-
ský, děkan, spisov., †1617. V z Jg. H. l.
640., Tf. H. 1. 50., Jir. H. 1. 286, S. N. — T. = tesař, der Zimmermann. Hus I. 417.