Tesklivý
Tesklivý; teskliv, a, o = tesklící. T. = tesknosť cítící, zarmoucený, smutný, ängst- lich, voll Angst, bang, beklommen, betrübt, angstvoll. V. — z čeho. Počal z té škody velmi teskliv býti. Sych., Háj. Král byl z toho teskliv. Let. 310. — čím. Duch můj tím jest často teskliv. Troj. 306. — po kom. Dobromir po svém bratru dlouho byl teskliv. Háj. 30. — kdy. Libuše při spra- vování lidu nezbedného t-liva byla. Háj. — za čím: za rodiči (zemřelými). Kn. poh. II. 51. Cf. Teskniti. — T. = nechuť mající, omr- zelý, lenivý, verdriesslich, mürrisch. V. Ne- buď teskliv, že dlúho sem tuto psal. Hus I. 93. T. život. Hus I. 455. T-vá mysl. Jel. Nevděčný plátce činí tesklivého dělníka. Sych. — nad čím. Jest nad tím teskliv. V. Byl jsem nad tím velmi teskliv. Žer. Sn. 55. — kdy: při práci. Kol. — T. = tesknosť činící, zarmucující, ängstigend, be- ängstigend, ängstlich. T-vé pečování (péče, starosť), Jel., temnosť, Kom., neštěstí. Troj. T-vá jest věc i žalostná o tom připomínati. Bart. Ó věrný křesťane! neztracuj toho věč- ného bohatstvie za časné a kratičké, ne- smírného za velmi malé, a za t-é utěšeného. Hus I. 470. Červ ten jest v duši tesklivé vrtlánie a oheň ten jest věčné těla pálenie. Hus II. 47. (Tč. ). — T. = obtížný, omrzelý, protimyslný, beschwerlich, verdriesslich, un- angenehm. V. T-vý posměch. Jel., starosť, Lom., člověk (obtížný). Ros. — komu. Jest mi již tesklivý. Us.