Teskniti
Teskniti, il, ění; tesknívati = teskliti, rmoutiti se, beklommen sein, sich ängstigen; po někom toužiti, Verlangen haben, sich sehnen; protimyslně nésti, nerád míti, über- drüssig werden, einen Ekel bekommen; stýskati se, sich langweilen, lange Weile haben. Jg. — abs. Počal t. Us. — koho. On (Ježíš) svých chotí neruší, neprzní, ne- teskní (= netesklí), jim se nikdy neprone- věří. Hus III. 269. Ta bázeň neteskní sva- tých, neb v nebi nemuož býti tesknosť. Hus III. 157. — pro koho: pro milovníka tesk- ním (smutna jsem). Hlas. — po kom. Ó bys po mně tak tesknila, jako já tu toužím po tobě. Puch. Po ní t-ní srdce člověka. Kšá. 8. 106. — Ros., Gníd. — sobě v čem, nad čím: v čítání dlouhých historií (proti- myslně nésti). Cf. Tesklivý. L. Nad dlou- hostí času (stýskati si). Jg. — za kým (kdy). Za kým mé srdečko ve dně v noci teskní. Sš. P. 199. Teskním Bože, teskním za synečkem hezkým, žalovala bych já svej maměnce, nesmím; Má mamička neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdečko ve dne v noci teskní; Zpívala bych sobě, ale hrubě nesmím, dyž moje srdenko za milúnkým teskní. Sš. P. 199., 214. (Tč. ). — se komu kde. Teskní se mi život na tom světě. Us. Naše děti ve škole se t-nily. Slez. — si. Ó neteskni sobě, milá dievko! Kat. 1595.