Teskno
Teskno, vz Teskný. — T., adv. = te- sklivo, bang, ängstlich. Kam se vobrátím, všade t. Sš. P. 281. Mám já miló, leda bylo, leda by teskno nebylo. Ib. 334. (Tč. ). Mieti mnoho peněz a nevěděti, kde ležie v ko- moře, bývá teskno hledati, když přijde po- třeba. Hus I. 362. — komu. Jest mi úzko a teskno. D. Všudy mi t. (stýská se mi). Ros. Teskno mi (obtížno, těžko). Teskno jich jednomu po druhém. Zlob. Dejte si ji za sklo, ať vám není teskno, choďte se na ni dívat. Píseň od Kut. hory. Teskno je mi všadzě; Teskno je mi teskno bez meho mi- leho, že neviní cestečky do krajiny jeho. Sš. P. 363., 416. (Tč. ). Křtem se mám křtíti a aj, kakť mi jest úzko neb teskno, dokud se neskoná. Hus I. 335. — komu s kým. Je mi s ním teskno (je mi obtížný, mrzí mne). Ros. — koho (akk. ). T. mě doma. Brt. S. 3. vyd. 35. 2. c. Za hory, za hory! nad záhory jasno, je-i tě šuhajku, je-i tě tam t. ? Sš. P. 410. Pán Bůh rač dále po- máhati, dosti mne při tom t. Žer. 326. Ne- bude ho t. Žer. L. I. 55., 76., Kn. poh. 459. Mne (= mně) teskno jest. Kom. — koho, komu po kom. Teskno tebe po té paní (stýská se ti po ní). St. skl. V. 110. Je nás po tobě velice teskno. Mor. Šd. Teskno je ňa teskno, ale nevím po kem, to po tem synečku, co je za potokem. Slav. Čes. -mor. pís. 143. Ó jak je mně teskno po tobě, šo- hajku; Zelene sem sela, zelene mi zešlo, žaden člověk nevi, po kem je mi teskno. Sš. P. 242., 416. (Tč. ). Bude tebe t. po tvém milém. Sš. P. 579. Nepochybuji, že vás po nich teskno jest. Žer. L. I. 92. — s inft. Až bylo teskno poslouchati. Solf. Jest mi t. vypravovati. Jel.