Tesknosť
Tesknosť, i, f. = těžkosť mysli, nepokoj- nosť, die Beklommenheit, Bangigkeit, Be- trübniss, Aengstlichkeit, Angst, der Gram. T-stí umříti; t. míti (teskniti); t. po někom míti (touhu). V. Pro hříchy v t-sti býti. Ojíř. V divných t-stech býti. Kom. Zpěvem t. mysli odháněti. Kom. Svědomí t. člověku činí. GR. Stálé t-sti stále na mne dou; Teď mám t. na srdci. Slav. Čes. mor. ps. 155., 128. Vnitřnieho ducha vezdajší t. Pass. 8. (Hý. ). Bože můj nebeský, jdú na mňa t-sti, že můj milý leží ve velkej nemoci; Test- knosti mne pominujú, žalosť mi nastává, ach měla jsem synečka, už mne zaněchává; Od bolesti zelená bylinka, od tesknosti je hezká panenka. Sš. P. 122., 210., 246. Maji veliké tesknosti, že tak jiní blúdie; Kterakú hrózu a bázeň má každá duše zlá od ďábla ve- likú, kterakú má t. přetěžkú; Velikú-li za ně (za hřiechy) t. a žalosť máš? Hus II. 10., III. 139., 144. (Tč. ). — T. = nechuť, omrze- losť, der Ekel, Verdruss, das Grauen. S t-tí něco dělati; k t-sti býti (mrzeti). V. S t-stí snáší i maličké chvilky prodlení. Kom. Řečí obdélnou t. učinil. Sych. Mám ženu, ješto mi t. činí; t. života; t. zahnati. Jel. Jsem sobě samému k t-sti. Jel. Velikú tesknosť toho jsem měl. St. skl. IV. 124. Kdež lidé mají najviece libosti, tu najviece mají tesk- nosti; Ana sě již jako práce liknuje a t-sti tohoto světa sě vzdaluje; Neopouštějte jeho pro jiného hriešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie. Hus I. 297., III. 24., III. 269. (Tč. ).