Tětiva
Tětiva, y, f., tětivo, a, n., lit. temptiva (od tempju extendo), skr. tati (m tan-ti) chorda, vz Tenký. Schl. Strsl. tetiva, chorda, ist auf ein Thema tetb zurückzuführen: stind. tan, extendere. Cf. lit. temptiva, chorda, von tempju, extendo, spanne; te- tiva steht demnach für temptiva. Mkl. B. 226., L. 42. T. = u lučiště šňůra nataho- vati, die Sehne. V. Tětiva na kuši. Rohn. Jakoby t-voti měřil (přímě, zrovna). Ros. Střelci z toulu střely dobývati, luk tětivem napínati zvykejte. Kom. J. 702. Šípy na tě- tivo přikládati. Br. S t-vy šípy vypouštěti. Gníd. Tětivu obleviti. Pass. 94. T. pukla. Sych. Vz Palec. --- T. = šňůra v kolovrátku, která přes voříšek jde, die Schnur beim Spinn- rade. Us. — T. = v matlh., chorda, die Sehne des Bogens, Tangente. T. = přímka, která dva body kruhové čáry spojujíc jejím stře- dem neprochází. Blř. Vz S. N. T-vu vésti; t. přepíná oblouk. Nz. Stejné t-vy podpí- nají stejné oblouky a připínají stejné úhly. Sedl. — T., y, m., osob. jm.