Tetřev
Tetřev, a, m., na Slov. tětrov n. tetrev. T. hlušec, tetrao urogallus, der Auerhahn. Frč. 350. Cf. Schd. II. 461., KP. III. 348. Strsl. tetr?vb, phasianus, aus tetervb, lit. te- tervas, prus. ratarvis. Mkl. L. 11. T. hluchý (větší, hlušec, na Slov. hluchán, veliký pták), der Auer-, Ur-, Ried-, Haid-, Krugelhahn, Bergfasan, Trödddel, rousný, písečný (písko- mil); tetřevka, tetřevice (samice, die Auer- henne. Tetřev se kodrcá (se třese při toku), kšáká n. pšouká n. dudlá (křičí při toku), toká, tokuje, totkuje, brousí, puká, zabrkl, se shladil, se čepejří, čepejří ocas, táhne, klochtá; t. má své stanovisko; Tetřev to- kavý; Zábrk tetřeva = zapadnutí; Červená kůže na očích tetřevův: ohnička; tetřevina = maso tetřeví; honba, lov na t-vy; Tetřev menší n. malý n. tetřívek, vz Tetřívek. Šp. My zde tak pyšně netrávíme, s t-vy musíme zavděk přijímati. Žer. 317. — T. = člověk hluchý, hlušec, der Taube. L Cf. Jest hluchý jako t. — T. = hlupec, ein dummer Kerl. Reš., Klat. 43. Ukázali jste se hrubými t-vy. Koule. — T., osob. jm.