Th
Th jest souhiáska zubná, temná, aspiro- vaná. Článkuje se jako t spojené s h, totiž vzepřetím konce jazyka o Hořejší dáseň s přídechem h a jest v jazyku sanskrtském, zendském, řeckém, keltském a gótském. Th v nynější psané němčině není nic jiného než t a tak se také správně vyslovuje: thun, vysl. tůn, Rath, vysl. Rát. Druhý člen té spřežky, h, náleží vlastně k následující nebo ku předcházející samohlásce a znamená její délku. Gb. v S. N.