Ticho
Ticho, still, vz Tichý. — T., tichoučko, tichounko = tiše, still; v jižních Čechách: tícho. Kts. Ticho, vše tichounko. Rkk. Ty seď t. a mlč. Plk. T. spáti. D. Ticho! ruhig! Nuž ticho! Dch. Mrtvý v zemi zakopaný ticho leží v hrobě. Mor. Tč. Je ticho, ani nepškne, ani nešeptá, ani nemrká, ani ne- muká (parataxe = že ani nemuká). Brt. (S. 140. ) T. mluviti (pošeptmo). Us. Tč. Jak dostal, sedí ticho ani nepškne. V již. Mor. Šd. Bylo ticho jako v hrobě. Us. Šd. T-o po celém domě bylo. Us. Ale jakkoli ticho nyní, ale mračí se se všech stran, tak že se obávati jest, že brzy nějaké noviny usly- 216* šíme. Žer. 347. — T., a, n. = tichosť, die
Stille. V dolině bývá ticho a parno. Sych.
Přetrže se ticho. Rkk. 41. Já tomu tichu
nevěřím, ich traue dem Landfrieden nicht;
Pokoj a ticho, Friedens- u. Ruhestand. Dch.
Ticho, že bych počul mušku prebruknút.
Slov. Dbš. 43 Hrobové t. Us. Nastane-li
ve společnosti ticho, má někdo nohy kří-
žem přeložené. Mus. Je tu ticho, jak dyby
mák sél. Morav. Brt. Je tu t., že by bylo
myš šustnouti slyšeť. Us. Šd. Rozhostilo se
t. hrobové, že nikdo ani nedutí, nikdo ne-
hlesl. Us. Ktk. Ó to ticho kochané! kdy se
mně ho dostane? Sš. Bs. 34. Co v tichu
vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek
tichý konec mívá. Pk. — od čeho: od
větrů. V. — Z ticha, po tichu = ticho, tiše,
still, sanft. Z ticha mluviti. V. Po tichu jíti.
D. Je se milá žalovati po tichounku v borce.
Rkk. Buďte po tichu. Us. Tč., Šd. Pod sy-
nečkem z ticha koně kráčé, galanečka pře-
žalostně pláče; Dva kohóti mlátijó, slepica
nim věje, kapón chodí po patře, z ticha se
nim směje; Hraj muziko, hraj z čicha na
dunaj, budem se ubírat na milého kraj. Sš.
P. 306., 696., 798. (Tč. ). Královna by po
tichu. Kat. 2521. Po tichoučku povídala.
Kn. poh. 192.