Tímě
Tímě, témě, týmě (zastr. těmě), gt. -ene, temeno, temeno, teménko, těménko, temýnko, těmýnko, a, n., na Slov. tema, gt. těmena, n. = přední díl hlavy, das Vorderhaupt, der Vorkopf. V MV. nepravá glossa. Pa. Strsl. t?me, příp. -men. Mkl. B. 237. Též = vr- cholek hlavy, vrchol, poutec, poutek, česalka, der Scheitel, vertex. V., Šp. Daj, aby smysl jich temene zhlupěl. Kat. 1583. Není ten člověk v t. uražen (obražen. Vz Chytrý). Ros., Č. Ne bito ho v témě. L. — T. hory, der Berggipfel. Vz Hora.