Títi
Títi, tati, tnouti, tnu, tni, tna (ouc), tnul a ťal, ut a ťať, tnutí a tětí; tínati, tínávati. Vz m a n a Píti (pnu). Títi jsouc složeno s předložkou v obec. mluvě v příčestí min. času mas. podržuje jen t: ut (m.: uťal mu ruku (ale: utla, utlo). Jir. Sloves tínati, tí- návati neužíváme, leč složených: přitínati, utínati atd. Strslov. tęti, tBną, scindere, ar. potBną,, pol. potne, pociąć; tBn aus tbm, řec. tip-vo). Mkl. L. 27., 42. — T. = sek- nouti, einen Hieb geben o. versetzen, hauen; způsobile něco dělati, mit Fertigkeit etwas machen. Jg. — co, koho. Ťal mu poklonu (způsobile, rychle učinil). Jd., L. Ten ho ťal (= sekl, odbyl; ošidil). Ti mu dali, až ho ťali, jen že nekrvácel (chtíce mu uško- diti neprovedli toho). Prov. — co, koho čím: sekerou, bičem, slovy. Us. — po kom. Vepř po něm ťal. Us. Kočka po psu pa- zourem ťala. Sych. — kam čím: sekerou do dřeva, v dřevo. Us. Tys tomu tnul pod kolena (—tys tomu dal)! U Příbora. Mtl. Bylo zjevno, že porok lehkomyslnosti ťal ho do živého. Kos. Ol. I. 242. Ťal ho do živého. Brt. S. 18. Ona ho (meč) vyjala, do svojiho ťala a to pro synečka, že ho milo- vala; Ťal první do něho (do dřeva), dřevo se pohnulo. Sš. P. 117., 144. — se. Ten se ťal (uškodil si, dal si)! Us.