Titul
Titul (lépe než: tytul, z lat. titulus, Jg. ), e a u, titulek, lku, (titulík, u, na Slov. ), titulíček, čku, m. T. = nápis, nadpis, ná- zev, jméno, der Name, die Auf-, Uiberschrift. T. knihy, psaní atd. Ros. Knihu pod titu- lem x vydanou. V. T. knize dáti. T. slepý (u tiskařů, der Schmiertittel). Nz. -- T. = zámysl, der Vorwand, Titel. Pod t-lem. V. Dělá to jiným titulem (jinou tomu barvu dává). Ros. — T. = právní důvod, der Rechtstitel. Quo titulo? jakým právem? Rk. — T. = jméno, které důstojnosť a stu- peň hodnosti osoby nějaké v občanské spo- lečnosti znamená, der Titel, Ehrentitel, Cha- rakter. Jg. Titulové a) světští: císařů a králův: Majestatnosť, Velebnosť, Veličen- ství, Milosť císař, Jeho Milosť Císař a Král, Její Milosť Císařovna a Královna, cař, sul- tán, král; jiných panovníkův: Výsosť, vel- kovévoda, velkokníže, kurfürst, vévoda, mar- krabě, kníže; knížat: Osvícenosť (Erlaucht), Jasnosť (Durchlaucht), Osvícený (erlauchter); ostatním: vysoce urozený, vysokorodý, vy- sokorodný, vysokoblahorodý; nižších šlech- ticův: urozený; tajných radův: excellence; rektorů universit: magnifikus; děkanů fa- kult: spectabilis; doktorů: doctissimus; hono- rací: blahorodí, blahorodý, blahorodný, vy- soce slavný, slavný, slovutný, vážený, ctěný, Vašnosť; úřadův: ministerstvo, místodržitel- ství, generalní velitelství, soud, finanční ře- ditelství atd.; b) kněžští: papeže a patri- archův: Svatosť; kardinalův: eminence; vyš- ších hodnostářů kněžských: Nejdůstojnější, vysoce důstojný (biskupů: Vaše milosť), veledůstojný; nižších: důstojný, velebný, ctihodný. Strany kněžských titulův vz Dů- stojný. S. N., Mns. 1841. str. 438. — Aleš z Kolovrat, Josef kníže z Lobkovic atd., vz Jméno (I. 644. b). Připojujeme zde některé věci z Km. Urozený jest náš starý, jadrný a významný titul a zdařilý překlad latin- ského nobilis; blahorodý jest nesmyslný překlad nezdařilého překladu německého; pročež dáváme těm za pravdu, kdož raději příhodnějšího cosi hledajíce na adressy píší: ctěnému, velectěnému, váženému, veleváže- nému, mnohováženému, osvícenému, uroze- nému, slovutnému, statečnému, učenému, dů- stojnému, ctihodnému pánu. Podáváme nyní několik nápisů, jak je naši předkové dá- vali. 1. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, nejvyššímu komorníku krá- lovství českého, pánu mému milostivému (píše jeho purkrabí). Arch. I. 239. k r. 1472. — 2. Urozenému pánu, panu Hanušovi z Oppersdorfu, svobodnému pánu na Dubě, JMti řím. císaře a uher. a čes. krále radě, panu příteli nám zvláště milému. 1568. — 3. Urozenému pánu, panu Sebastianovi hra- běti z Gutnstejna. — 4. Urozenému a sta- tečnému rytíři, Janu Volfovi z Křesovic na Doubravské Hoře. — 5. Urozené paní, paní Mandaleně z Dytrštejna na Vranově. — 6. Vysoce důstojnému pánu, panu Kaspa- rovi, biskupu vratislavskému. — 7. Uroze- nému vládyce, panu Šimonovi Koniášovi z Vydři na Vydři, příteli našemu milému. — 8. Velebnému knězi Štefanovi, opatu žďár- skému, příteli nám milému. — 9. Velebné panně Anně z Dolan, abatyši kláštera pusti- měřského. — 10. Osvícenému knížeti, pánu, panu Frydrychovi Kazimírovi, z boží mi- losti v Slezi knížeti těšínskému. — 11. Mě- stům psávalo se: Moudrým a opatrným purkmistru a radám města (Olomouce atd. ). — 12. Mužům na šlechtictví teprve pový- šeným psalo se do 3. kolena: Slovutnému pa- noši, Jindřichovi z Děhylova na Děhylově. — 13. Obyčejnému i robotnému sedláku dávalo se dle Gindelyho již před bitvou bělohor- horskou: pan; tedy: Panu Jiříkovi Žitnému ve Lhotě. — Proto se psávalo pánům (hra- běti, knížeti a svobodnému pánu): uroze- nému pánu, panu..; rytířům, vládykám a jiným osobám (které nebyly pány českými) toliko jedno (titulové) panu. A toto jedno- duché, titulové pan slušelo každému člo- věku. Podobné zdvojování pozorovali jsme při slově paní, kteréž opět sluší jen paním z rodu panského; jiným paním sluší jen jedno (titulové).... Vz Jméno (I. 646. a), Pán. — Druhá věc neméně důležita jest, aby šetřilo se ušlechtilejších způsobů, když ně- koho oslovujeme. Naši předkové knížatům Vaše Láska, šlechticům Vaše milosť říkali a tyto tituly tak se rozšířily, že dosud s ka- zatelen slýcháme: Oznamuje se Láskám Va- šim a obecné Vašnosť povstalo z Vaše mi- losť; ba i slovo slečna ze slova šlechtična vzniklo Milostpaní též šlechtického a uro- zeného původu jest. V z tam. Kra. 1876. 781., 797. T-lem vysokým se nazývati. T. si vzíti. Plk. T-ly slavnými někoho oslaviti. Berg. Titulové jsou frašky světa. Dl. Daj titul a uctivosť každému, jak svědčí; Pre titul nejaký nebuď ledajaký. Na Slov. Tč. Nechtěje víc strany titule hýbati. Žer. Záp. I. 98. Jak se na oko vidí, zní ten t. vše- obecně; Dává Petr, jak slušelo, náležitý t. náčelníkům a starostám lidu; Dává pánu slušný a čestný t.; Ne v tom smyslu, v ja- kém na něho židé t-lu toho osobování vmí- tali; Týž t. vladařům v Judsku se dává; Téhož t-lu také přítel příteli uděloval; T-lu toho Lukáš ve skutcích a p. pomíjí. Sš. Sk. 1., 46, 47., 280., L. 4. (Hý. ). T-lů šetřiti. Br. T-le a jména slavného si dobyti. Br. Státi o t-le. V. Jalový t. (leerer T. ). Sych.