1. Tíž, e, tíže
1. Tíž, e, tíže, e (zastr. těže, e), tížka, y, f., těžkosť, i, f. = tažení se k zemi, die Schwere. T. = snažnosť všech těles k zemi se přiblížiti. Sedl. T. = svaha, síla, kterou snaží se tělesa dopadnouti do středu země; váha jest tlak na podložku, která síle této v cestu se staví. Km. Směr tíže; zmenšení jí odstředivostí. Vz KP. II. 48. T. obecná, gravitace, die Gravitation. Nz. — T. = váha věci, tíha, tíhota, die Schwere, Last, Bürde, das Gewicht. V. Vz KP. II. 29. Strsl. těžB, onus, od tęg. Mkl. B. 54., 81. Větev se pro- hybá tíží jablek. Dch. T. atomová, das Atom- gewicht; plocha tíže (tížná), die Schwer- ebene. Nz. To je tíž hocha (= těžký hoch)! Us. Msk. Bez tíže a váhy; půl lotu z tíží; hůl stříbrná stíží 12 hřiven. V. T. povětří. D. S tíží jednoho zrna. Ros. To je veliká t. Ros. Ulehčiti komu tíže. T. pěti kilo- gramů šp. prý m.: váha nebo kámen pěti k-mů; ale toto mínění jest mylné, neboť tíže znamená také váhu. — T. = nesnad- nosť, die Schwierigkeit. S těží utéci mohl, kaum. V. — T. = práce, nesnáz, Last, Ar- beit. Velikou t. na hrdle míti. V. Bude veliká tieže na zemi mezi lidmi. Pass. 13. (Hý. ). Ráda bych šla blíže, nedá hříchu tíže, podvést sem se dala, na tebe nedbala. Sš. P. 67. — T. = těhotnosť, die Schwanger- schaft. V tíži býti. L. — T. Někomu něco (v účtě) k tíži připsati, belasten. Nz. — T., tiežka, přeslen, ciroppus. Lex. vet.