TížitiTížiti, těž, tíže (íc), il, en, ení;
tížívati =
těžkým, činiti, schwer machen;
tíže na- ložiti, belasten;
dolů tlačiti, lasten, nieder- drücken: Jg. —
abs. To břemeno hrubě tíží. Ros. —
komu. Netíží rohy jelenu ani křídla ptáku, ani oves koni. Pk., L. —
co: zemi =
vzdělávati, bearbeiten. Schön. Ta věc ho tíží. Dch. Kdyby radši hleděl
, ať netíží koně (nepřitěžuje koním). V Kunv. Msk. Netíží tvé tělo, tíží tvoje milá, kerá se včera pro tebe utopila. Sš. P. 88. Ne- vděčnosť velmě hřiech tieží; Obyčej hřiechu nevymlouvá, ale tieží. Hus I. 207., 476. (Tč. ). —
čeho. Helma tíží bujných kadeří,
šp. m.: bujné kadeře
. Brt
. —
čím. S ďáblem, kterýžto jako ukrutný pán pudí, mizí a tieží svými ohavnými břemeny jako osly. Hus I. 136. —
kam jak. Tvorstvo všechno s láskou
k hrudi jeho tíží; K němu těžuj (= směřuj) všechna tvoje touha! Sš. Bs. 185., 186. Vz Táhnouti. Mysl tíží dle po- vahy své k věcem myslným, duchovným
. Sš. I
. 81
. —
kde (
v čem). Ten nestará se v Bohu. kterýž netieží sě na duši v cno- stech, jakož se tieží na svých údech
. Hus I. 117. Od Adama tíží
na lidstvu kletba boží. Sš. I. 25
. —
s inft. Tíží se mu vstáti (je mu obtížno vstáti). Us. Šd
. Prosí, byste si netížili s námi do chrámu Páně se ode- brati. Brt. —
se z čeho. Že lánie tieží se z nevinnosti osoby, jíž laje kdo a také tieží se ze zavázání člověka, jenž laje, k tomu člověku, jemuž laje, zjevno jest. Hus I. 250. —
nač. Každý tíží na svou při (chce, aby byla předse vzata). (Vš. ). Pr. Mnozí se na- to tieží, proč Václav jímán od pánóv. Let. 8.
se =
těžkým býti, schwer werden. Tíží se tělo
. Kom. —
si =
stěžovati si, be- schwerlich finden. Plk.
Tižmy = čižmy. Slov. Dbš.