Tkáče
Tkáče, ete, n., zastr., od tkáti se, herumge- hen = welcher keinen liegenden Besitz, kei- nen fixen Wohnsitz hat; deshalb wurde ein solcher, wenn er gerichtlich belangt werden sollte, auf dem Markte jener Stadt, die sei- nem jeweiligen Aufenthalte am nächsten war, durch den Gerichtsboten citirt. Ale proto třmi trhy pohonie tkáče, že svého nikde nejmá domu ani sbožie, ledno tká se, že není zasedlý a proto je odnikudž sehnán. Kn. rož. 60. Vz Odnikudž. Když do hrada za tkáče pohonie koho. Ib. 59. T. nazýval se v strčes. právě ten, kdo žádného pozemkového statku neměl. Pr., Výb. 1. 120., Kn. drn. XLVIII. Tkačata (tuláci) sě země české obíjiechu (stranila se), neb se knězě Soběslava stydiechu. Dal. 67. 23. (str. 116. ). Pohoním Jana Č. za tkáče a trhem. Půh. II. 18. Aby tebe tkáčetem nepohonili. Arch. 1. 464. Cf. Tkáti se.