Tkadlec
Tkadlec, dlce (v ob. mluvě: karlec, ka- dlec, kalec), tkadleček, čka, m. Jeho žena: tkadlice, tkadlička, tkadlcová. V. Vz Tk. Der Weber. T. stammt von einem alten partc. tkadl, jetzt tkal. Mkl. B. 313. Ot tka- dlce, a texente. Ž. wit. Ezech. 12. Ot kadlice. Ž. glossovaný ib. Měl jest kopie jako tka- dlcové vratidlo. BO. Který t. čas svůj mrhá, kapsa se mu trhá. Tč. T. dělá z návodu a pekař z příčiny. Pk. T. tká; t. prýmů, hed- bávní (věcí hedvábných). D. T. do osnovy útek připravuje, plátno a kment dělá. Kom. T. od kazu začíná; I starý t. někdy přízi zmate. Vz Vada. Č. Zuk, zuk, zuk, grešli vydělám, krejcar prodělám (posmívají se tkadlcům. Jg. O t-cích starší doby vz Tk. II. 373., 381. — T. = pavouk dlouhonohý, phalangia, jehož velmi dlouhé a tenké nohy od těla odtržené ještě dlouho se pohybují. Schd. II. 523. — T., osob. jm.