Tlačiti
Tlačiti, tlač, če (íc), il, en, ení; tlačívati. Koř. tlk (tluku). Gb. Hl. 146. Kořen tlk, l dlouženo v la: tlak: tlačiti, calcare. Mkl. B. 29. T. = tisknouti, drücken; hněsti, bolesť činiti, škoditi, drücken, drängen, pressen; tížiti, drücken; strkati, puditi, drücken, stossen, fortschieben, treiben; hnáti, nalé- hati, přidržeti, betreiben, auf etwas dringen; se = tisknouti se, sich drücken, sich drän- gen, dringen. Jg. — abs. Réva tlačí (vy- ráží), Čk.; strom tlačí, už brzo opukne. Mor. Šd. — co, koho. Buď nebe, jenž nad tebú jest, měděné a země, již tlačíš, železná; Ty maličké věci tlačí tvú pýchu; Lži na něho skládali, skutky jeho dobré tlačili a jich tajili, umenšovali a ve zlé proměňovali; Kterak ukrutnú lisici t. j. kříž tlačil pán všeho světa; Tak aby tlačil netoliko žá- dosti ale i neužitečná myšlenie, jenž vklu- zují v duši; Nyní mnozí údové toho těla trpí od zlých, ani je tlačí. Hus I. 55., 84., 229., 336., 348., III. 168. (Tč. ). T. kartoun (bar- viti. Vz Tlačenička). Us. Mtl. Tlačí lis vína (calcat). ZN. Vzchody (gradus) v jeho dve- řích tlač noha tvá. BO. Tlačí ho můra; T-čí ji mléko. Us. Šd. T. cestu, vůz, Us., víno, Br., olej, D., knihy. V. Tlačili mě nepřietelé moji celý den. Ž. wit. 55. 3. Střevíc mne tlačí. D. Každý nejlépe ví, kde ho (střevíc) tlačí. Prov. — co, koho čím: nohama (šla- pati), V., Št., břemenem (tížiti). V. A k tomu ještě i jiných zemí horúhve s jich erby také zsápal a nohami tlačil. Let. 169. T. koho koňmi. Alx. 1124. Také prosím, aby sě mi- lovali, dobrých lidí násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Hus III. 283. Mého pastýříka bil a koněm tlačil; Mú čeleď bil kyji a nohami tlačil. Půh. I. 284. Tlačí po- větří nohama. Vz Marný. Lb. — (čím) nač: rukou na stůl. Us. T. nač, worauf dringen, šp. m.: naléhati, nastupovati nač. Brt. S. 3. vyd. 170. — na koho. Výpověď t. bude na odsouzené. Plk. — co, se kam: vůz do vrchu, Us., se do něčeho (do ko- stela) t. D. To jej k tomu tlačí (nutí, žene). V. Voda se k nám tlačila. Kom. T. se ku předu. Šm., Dch. T. se v něco. V. Voda tlačila se k nám a nás v sebe. Kom. T-čiti se do popředí, k někomu, na někoho, ku vchodu. Dch. Jest těsná brána do nebe, protož snažně do ní se t. náleží. BR. II. 254. On se k ní tlačí. Er. P. 350. Ten tlačí k hornímu konci (je za jedno s horním). V Kunv. Msk. Druh druha pod sebe tlačí. Žk. 468. T. koho pod co. Št. — co kdy. V noci můra mě tlačí. Us. Šd. Viděl jsem mezi židy, ani tlačie lisice v neděli a nosie břemena. Hus I. 132. — jak. Lid se tlačil hromadami. Brt. I. 17. Voda tlačila se ná- silím k nám. Kom. L. 33. Se hřmotem ke dveřům se t. Let. 430. — po čem. Země, po niež tlačíš (terra, quam calcas). BO. — co odkud. Z toho sobě víno tlačí ku pití. Půh. II. 412. — co, se kde. T. se kolem někoho. Us. Dch. T-čili víno v lisici. BO. Aby ho ani kamínek v hrobě netlačil. Us. Dch. — se oč, sich um etwas ins Gedränge machen. Us. Dch. — se. Kam se tlačíš? Samo se tlačí; Již se ta kniha tlačí. Ros. Kde se tlačí, tam se odtlačuje. Č.