Tlapiti
Tlapiti, il, en, ení; tlapati (tlapám a tlapu), tlapávati; tlapnouti, pnul a pl, ut, utí. — T. = šlapati, treten, tappen; o pernaté zvěři = pojímati se. Od tlap, mitigare. Mkl. B. 437. — abs. Medvěd tlapá = jde. D. — komu kam (čím). Nevděčnému čiň co čiň, nic mu vděk není (a by mu i na krk tlapil). Prov. Botou samý cvoček tlapnul mu na nohu. Us. T. komu na nohu. — čím po čem. Po tělích nohama tlapali. Plk.