Tlíti
Tlíti (m. tleti), tlím (na Ostrav.: tlu, tleš, tlel a tlil, tletí, Tč. ), tlel, ení: tlívati = ubý- vati, mizeti, schnouti, abzehren, abnehmen, schwinden; práchnivěti, modern, morsch wer- den, verwesen; doutnati, glimmen. Jg. — Strsl. tbl?ti, corrumpi; tbl hängt mit tBr zu- sammen. Mkl. L. 27., B. 431. (Hý. ). — abs. Aniž toho blaženie dokonalého světí v ne- beském království sú dosáhli, poněvadž ješče jich těla zde nynie hnijí a jich kosti hnijíce tlejí. Hus III. 298. Ten člověk hrubě tlí. Ros. Dřevo tlí (schne; prachniví). D., V. Oheň tlí (počíná se rozhořovati), Ros., popel tlí, D., uhlí, hubka tlí. Sych. — od čeho: šat od molů tlí. Pešín. — v čem, kde. V za- pomenutí tleliby skutkové a jména. Mudr. Msta v srdci jeho tlí. Sych. V těch kamnech to jenom tlí (doutná, nehoří plamenem), es glimmt nur. Us. Šd. Už v něm tlelo. V již. Mor. Šd. Vz násl. — komu. Už mu tlela kočička (zaječí ocásek — byla v něm malá dušička, er war in der Klemme). Mor. Brt.