-tlo
-tlo, přípona jmen podstatných. Před touto příponou zubnice se rozlišuje v s, v něž se i sykavka z důvodův eufonických spodo- bila: mas-tlo, ves-tlo, obás-tlo, povřes-tlo; čis-tlo a p. z maz-tlo, vez-tlo, povřez-tlo (sr. povraz, provaz), čit-tlo. Ve tvarech zmíněných pak zubnice i vypadla mezi s a l jako v čes. sloup proti strsl. stlBpB a sloven. stlp, v čes. sklo, zblo (vedlé stéblo) proti strsl. stbklo a strčes. stblo. Sr. spouznouti (Us. na Plaště) m. spoustnouti. Přípona -tlo přešla také někdy v -slo jako t nezřídka v s, ne však k vůli l, srv. řec. T?(/ac z rt^az a p. -slo pak připíná se obyč. na otevřené kmeny: reme-slo (vz Řemeslo), ku-zlo foneticky m. ku-slo z koř. ku. Prk. Př. 22. (dle Schmidta v Kuhnových Beitr. VII. ) proti Mkl., jenž ve slovech nahoře uvedených vidí příponu -lo, před níž zubnice přešla v s. Ob. Hl. 105. praví: Někdy ukazuje se proměna zl v sl; zejména ve slovích vez — veslo, vrz — po- vříslo, maz — máslo, vaz — obáslo (len ob- vázaný na přeslici). Ale tu je příponou vlastně -tlo a veslo atd. nevzniklo tedy z vez-lo, nýbrž z vez-tlo, totiž spodobením jasného z s temným t a pak odsutím hlásky t. Cf. T.