1. Tluk
1. Tluk, u, m. = tlučení, tlukot, das Klopfen, Pochen. T. srdce. Mus. Než srdečko zhyne od žalu a tluku. Hdk. C. 223. Ať mi z ruky nejdou tluky. Ps. srb. — T. = tlouk, tlúčka. Tluk stoupni. Um. les. Protož volá Amos prorok na kněží: Krávy tučné, slyšte slovo božie: Že vzdvihnú vás na tluky a v hrncích budú vařiti maso vaše. Hus I. 221., 236. (Tč. ). — Tluky, tlučeniny = rum, die Trümmer, der Schutt. Koll. — Jg.