2. Tluk
2. Tluk, a, m. Tluk z Tošonovic, ry- tířská rodina v Těšínsku. Vz S. N. — T. = kdo se sem tam tluče po cestách, der Herumstreicher, Strolch, Vagabund. Na Mor. Tč Jeho panimáma kuka: Co mi to vedzěš za tluka?; Martinek ten kóká ven z vokna: Co nám to vedete za tlóka?; To není, Mar- tinku, žádné tlók a to je pro tebe zlaté slóp (sloup). Sš. P. 462., 463. (Tč. ).