Tlumiti
Tlumiti, il, en, ení = přitisknouti, aby na vrch nevzešlo, dämpfen, niederhalten. — co: živly výstupků chtivé tlumiti, excess- lustige Elemente niederhalten; hlas, hoře. Dch. Zahradníkem-li jest, který tlumí neše- trně hřádky milosadé. Sš. Bs. 194. Tlumí pán nadšenosť apoštolů. Sš. L. 93. — co komu. Nám tma vnitřní tlumí vněšné záře. Sš. Bs. 175. — co čím. Víra křesťanská má jimi (plody) všelikou buřeň bludů a ne- mravů tlumiti a ničiti. Sš. II. 218. — co kde. Nevole v člověku mysl tlumí. L. Útlé city ve vnitřnostech t. Mus.