Tma
Tma. Mkl. Etym. 349.. Ž. kl. 87. 7. a j. T. kompar. tměj,, tměji příslovečně užívaný. Brt. D. 155. Vz Gb. Ml. I.182. T. se kolem uložila, zavládla. Jrsk. Studená, vlhká, hustá t. lesní. Sá. Květy prozírají vlasů tmou. Čch. Bs. 77. T. jako v ranci, v řiti, až by ji makal, mohl by po hubě vyplá- skat. Us Tkč., Dch., Bkř. — T. = množ- ství. Jest nás tuto celá t. Pass. mus Dva- nácte tem angelóv. Ev. olom. 246. Ke stu a šedesáti tmám a tma slove desět tisíc. Mill. 96. — T. adv. Tměji, nejtměji. Gb. Ml. II. 179.