Točiž
Točiž = totiž, zastar. Št. Točiž, točiš, tociž, tociš. Cf. Tocuž. Strč. kusé sloveso: čiúš, čúš, číš, 2. os. od čiuti (ve smyslu = slyšeti) m. čiuješ. To-čiúš to o tom dni súdném. — Točiúš přehlaseno v točíš, točiž. Nynější totiž je z: toť již = to již. Vz Totiž (konec). Dle Prk. z č = tš zbylo pouhé t, cf. ješče — ještě. Ruka, točiž moc, má. BO. Dada jich právo, tociž což na ně sluší, to jest 4 libry vosku. Sedl. Rychn. Neviete (tociž i zdali neviete), proč to řečeno jest?; Rebeku z Mezopotamie, tociž z tekúciech a míjejíciech věcí tohoto světa k Izákovi při- vedli jsú; On jest první cierkev z Aegypta přišlú, tociž židovstvo, jako dceru Fara- onovu skrze vieru zasnúbil; David všeckny tajnosti choti a chotě, tociž Krista a cierkve sv.. v žaltáři o deseti strunách vyzpieval; Aj ty krásná jsi, tociž v svých dobrých skutciech dokonalá; Údolé znamenají mysli pokorné, jichžto lilium, tociž okrasa, jest Kristus. Hus II. 160., III. 3., 5., 21., 24. (III. 10., 59., 204. Tč. ).