Točka
Točka, y, f., die Drehung, Windung. Dch. — T. na Slov. = čep, der Zapfen. — T. = zámysl, kroucení práva, smyslu, pře- kážka, das Hinderniss, die Ungelegenheit, Ausflüchte, Anfechtung, Verdrehung. Má přijíti úrok a nemá jemu tuoček činiti, te- netur suscipere censum et non impugnare. Gl. 342. Nechtěl s barvou ven, pořád mně dělal točky. Us. — T. = spodní čásť vrat, o kterou se vrata v díře otáčejí, běhoun. Mor. Kda. — Točky, pl., f., na Sloven. = kytka z peří, der Federbusch. Bern. — T. = kolečko, der Schiebkarren. Mor. Tč.