Točna
Točna, y, f. T. u hřídele mlynářského, okolo něhož se kolo točí, čep, der Zapfen an der Radwelle. Us. Jg. T., osa otáčení n. otáčecí, die Drehungsaxe, Nz., die Um- drehungsaxe. Šp. — T., die Schleudermühle. Šp. — T. = sloupek u vrat stodolních v pán- vičce zasazený, na svrchním konci s krkem, aby se mohl v kruhu točiti, das Thorgrengel. D., Šp. — T., die Drehstelze. Prm. IV. 249. — T., die Schwenkungslinie. Čsk. — T. = pol, der Pol. T-ny zemské jsou ko- nečné body osy zemské. Blř. Led na toč- nách. Presl. Točna severní, jižní. Vz více v S. N. T. severní či arktická a jižní či antarktická; odlehlosť točny; vzdálenosť, odlehlosť od točny, die Poldistanz. Š. a Ž. Mrazná t., der frostige Erdpol. Dch. Točna světa či světová, der Weltpol. Š. a Ž. Vz Pol.