Tok
Tok, u, m., od tek (tek-u). Strsl. tokb, fluxus, tek v teką.; lit. takas. Mkl. L. 62., 71., B. 24., 26. (Hý. ). T. = tečení, das Fliessen, der Fluss. Bahna jsou pramenové bez toku. Kom. T. měsíčný (čmýra), Monat- fluss, m., červený (červenka), rothe Ruhr, bílý, weisser, Fluss, V., břicha (stolice), Bauchfluss, Čern., jaterní (běhavka za pří- činou zatvrzení jater u koní), Leberfluss, slaný (lišej leptavý), Salzfluss, m., Ja.; t. semene, chamotok, der Samenfluss, Nz. lk.; t. krve = krvotok. V., BR. II. 231. b. — Tok (tečení) kapalin (tropfbarer Körper): ohnivý, vodnatý. Nz. — T. = vlna (mořská), die Fluth. Martim. — T. vody, řeky = běh, tečení, der Lauf des Wassers, Flusses, Jg., J. tr., der Strom, die Strömung, Fluth, das Geström. Dch. Řeka upřímým tokem šla. Cyr. Tokem se rozděliti. V. Tokem valným hlučí. Sš. Snt. 30. Tok řeky = její rozvoj. Tl., Km. — T. = řečiště, das Flussbett. V. Tak že vystoupí ze všech toků svých. Br. Tok horní (vyšší, vrchní), střední, dolní, nižní (při ústí), Tl., Š. a Ž., hořejší, střední, dolejší. Nz. Každý můž vodu na svých gruntích... vésti a zase též po gruntích svých do starého toku ji pustiti. Vl. zř. 476. — T. = rameno řeky, der Arm des Flusses. Odjal t. vody, kterýž vchází do města. Flav. — T. = stoka, strouha, der Wassergraben. V. — T. = síto, řešeto (místy v Čech. ), das Sieb. U Král. Městce, Psčk., v Čáslavsku, Kal., ve vých. Čech. Jir. — T. = mlat, die Tenne. Na prostried stodoly bývá tok. Slov., Dbš. 50., Plk. — T., na Slov. = pouzdro. Bern. — T. přens. V oby- čejném toku života. Sš. Ob. 176. (Hý. ). Pro- tivné zásady v toku věků podnes stýkají a potýkají se. Pal. Dj. IV. 2. 208.