Tonouti
Tonouti (Ros. také tunouti), ul, utí = topiti se, ertrinken, sinken, untersinken, im Wasser niedersinken; plynouti, plouti, schwimmen. Jg. T. m.: topnouti = topiti se. Mkl. B. 428. V již. Čechách tynouti. Kts. — abs. To- noucí břitvy se chytá. Vz Nešťastný. Prov. Tonul, až utonul. Us. Kdo tone, sekeru sli- buje a když ho vytáhneš, i topůrka (mu) líto. Pk. — kde v čem: v blátě, Br., v bí- dách, Kram., v lásce. Dch. Tone srdce v krvi; v moři světských žádostí t. Kom. V žádo- stech tělesných t. Scip. T. v rozkoši, ve slasti. Dch., Stnk. Pohlédaje v jeho řásy tone divem také krásy v přeradostném úchvatu. Sš. Bs. 38. Spatřiv, že lidé v hřieších velmi tonú. Hus III. 152., I. 457. — čím (v čem). Čarodějná Slovač zpěvem tone v pláči. Hdk. C. 38. Ta však duše rázná tone proudem citů. Sš. Bs. 45. — kde kdy. Když jednú ještě za života sv. Mikuláše lidé na jednom korábu na moři toniechu. Pass. 39. (Hý. ). Tonouti na moři. Kom. Vz Tonutí. — jak. Tak že bez mala toniešta. ZN. — kam. Těžká jako kámen, ješto vždy tone na dno. Boč.