Topení
Topení, n. = teplení. V. — T. = zahří- vání vzduchu v uzavřeném prostoru. Vz S. N., KP. I. 218. Die Heizung, Feuerung. Přílišné topení. Dch. Kamna k t. z venku, z po- koje; urovnati hraničku k t.; přístroj k t. hvozdu; přístroj k t. bez kouře (dymotrav, der Rauchverzehrer); dříví k t.; přílišné t. Us. Dch. T. parního kotla, die Dampfkessel- heizung; T. pod kotlem, die Kesselheizung; t. bez kouře, rauchlose Feuerung; t. zara- ziti, abstellen. Šp. T. místné, die Lokalhei- zung. Nz. lk. Takto opatř jeden každý t., aby jeden skrze druhého ohněm ku škodě nepřišel; U koho by bylo zlé a nebezpečné t., ten opraviti dej. Smila osov. Zř. selské. T. čím: kamny, krby (vlaskými komíny), parou, vzduchem, vodou, dřívím, tříslem (Lohheizung), komínem, die Kaminheizung, petrolejem, lisovaným uhlím. S. N., Šp., Nz. lk. — T. = topivo, palivo. Výlohy na topení. Šp. — T. = rozhřívání, rozpouštění, die Schmelzung. T. másla. Tab. lid. — T. = pohřižování, das Versenken. Mlčím o bouř- kách a t. Jel.