Topika
Topika, y, f., z řec., vynalézání látky k řečnickému pojednání o nějakém před- mětu; staří rozuměli tím slovem sestavení všeobecných pojmův a vět (loci communes) v pořádku systematickém jako pomůcku k nalezení a k vhodnému volení důkazů. S. N. T., die Topik. Rhetorische Topik, pramenosloví, zdrojesloví, dokazovatelství (odkud doličovati čeho, prameny důkazu a přesvědčení); grammatische Topik d. i. Wort- und Satzstellung, náuka u kladení, pořádání slov a vět. Nz.