Toporo
Toporo, a, (zastr. ), toporce, topůrce, e, topůrko, a, topůrečko, a, n. = topo- řisko. Místy držadlo vůbec: u kosy (kosisko), u sekyry, u motyky u rýče atd., ve Slez. to- púr. Kd., Ktk., Šd. Der Stiel. Kladivo spadlo (smeklo se) s topůrka. D. Sláva jeho bude na krátkém topůrku (bude brzy u konce). Sych. Má řeč na dlouhém topůrku (dlouho mluví). Us. Někoho na své topůrko nasaditi. Vz Topořisko. Přidělává ku svému kladívku vhodné topůrko (chce někoho k něčemu užiti). Šm.