Totiž, totižto
Totiž, totižto, neutr. zájmena tentiž. — T., adv. = to jest, jak následuje, jmenovitě. Jg. Vz Věta spojovací. Šestého z sebe, t. Barnabu poslali. Dal. Vím, co chceš, totiž abych odešel. Bern. Tesař ukazuje učedl- níku, jak se staví, t. rozměřuje, vrtá, klade, pojí atd. Tudiež opět, odpovídatel praví, že jí zlatý, totižto ten třetí, dal před jedniem zde usedlým. NB. Tč. 32. O jiné, totiž o ostatek jistiny, má se doupomínati na jiných.... Půh. II. 517. Proč činíte také věci, totiž že s ženami ležíte. Přidúce k ne- mocnému ihned vedú ho na to, aby najprve Bohu odkázal totiž jim, a netbají, že má chudého otcě neb máteř. Hus I. 245., 310. Cf. Aby mu je tam někde zjednal, to již 200 kop. Vil. z Pern. (Bž. 212. ). Vz Tocuž.