Touha
Touha (zastr. túha), y, f. Tuha. V. Strsl. tąga, angor, moeror, od teg. Cf. Tuhý. Mkl. L. 106., B. 38. T. = toužení, těžkosť, tužba, úzkost, tesknosť, tužebnosť, hoře, smutek, zá- rmutek, die Sehnsucht, Bangigkeit, Angst, Betrübniss. Jg. Ciesaře vzpodjechu túhy. Kat. 3166. Touhy plný zpěv, Hdk. L. k. 58., pohled. Němc. T. s hořem. Št. Touhu míti. Aesop. Túhať jest mezi cuzími a smutný utěší sě svými; Skotu odpočinem a snad sě tu s túhú minem; Dřieve Čechy túhu jmiechu, že je Němci zahladiti chtiechu. Dal. 11., 7., 156. a j. Pro niť v túhách vadnu. Mus. Věčnú túhú lkáti. St. skl. T. naň přišla. Štelc. Dokudkoli žíti, vší touhy nelze zbýti. Č. T. po čem: po milé. Mus. T. po nebi. MP. 85. T. po slávě. Měst. bož. Ani mně jest po něm t. St. skl. III. 46. Nebuď tebe (akkus. ) po tom touha. Brt. S. 3. vyd. 35. 2. c. T. po domově. Šm., po otčině. Ml. — čeho. Pojala mne t. dobrých časů n. po dobrých časech. Us. — pro koho. Rk.