Toul
Toul (zastar. túl), e a u, toulec, lce, touleček, čku, m. T. = pouzdro na šípy, V., kolčan, Vký., der Kocher. Strsl. tulb, pharetra. Mkl. L. 176. V touli, v toule. D. Střelci z toulu střely dobývati zvykejte. Kom. Plní túli na plecech řechcú. Rkk. V túlu svém skryl mě. BO. Smrť svůj t. vyprázdnila. Dch. Nosí toulec bez šípu (má hrb). Bdl. Zarachoce nad ním tulec. Rkk. Z cizího toulu šípy bráti (příklad bráti od jiného). Bart. 89. Vz Všetečný. Č. — Tou- lec = pouzdro na prach a kulky, das Pulver- horn. Ros. Toul na patrony, die Patro- nenhülse. Čsk. — Toulec, toul, krb, krbec, krž, klubaně, tulejka, Schlotterfass, n. = pouzdro na brousek sekáčů. Šp., D. — T. v bot. = příkrov květový z ojedinělého n. nemnohých listenů se skládající, hned květu jedinému n. př. u narcisu, kosatce, hned ce- lému květenstvu přináležející n. př. u aronů, ďáblíků, spatha, die Blüthenscheide. Díly jeho slovou zátulky, valvulae. Rst. 91., 565. Květy hromaděné mívají společnou stopku či vřeteno a bývají před rozvitím ve zvlášt- ním listu uzavřené, jenž slove toul či toulec; toul liší se od listů svou barvou a velikostí a vyniká nálevkovitou svou podobou u ro- stliny kolokasie (calla). Je-li květenství ob- stoupeno větším množstvím listenů přesle- novitě seřaděných, jmenují se tyto společné zákrov (involuerum), jenž je zvláště vyvi- nut u slunečnice a jiných rostlin spolulož- ných. Schd. II. 207. T. = listen břichatý n. pošvatý, podporující a objímající buď jeden květ buď celé květenství, jako u narcísků, česneku. Čl. Kv. XXVIII. Cf. Kk. 38.