Toulati
Toulati (zastr. túlati), toulávati. — čeho, o čem = po čem jíti, snažiti se, wornach gehen, streben. Nebude jim třeba lovóv túlati. Št. O tom tulachu tudy i onady. St. skl. — se = běhati sem a tam, umher- streichen, herumschweifen, herumschlendern, umstreichen, herumstreichen, irren, schwär- men, umziehen. Jg. Kde se ona toulá, o tom sám pán Bůh ví. Sš. P. 137. Sem i tam se t. jako sv. Antonína prase. Reš. — se kudy (s kým): po světě. Chč. 379., V. T. se po ulicěch, BO., po pustých lesiech, po zemi. Dal. 67., 138. Zhub, Kačenko, zhub to dítě, netolé se s ním po světě; Udeřila jedna, udeřila druhá, ešče sa šohajek po dědině túlá; A dyž ono (jabko) spadne, po zemi se kúle, už sa můj syneček po tom světě túle. Sš. P. 158., 366., 588. T. se horou. Pov. 75. Ať sě nepočnu túlati po stádách tovařišóv tvých. (Pís. Šal. I. 7. ). Hus III. 16. Jakoby se nutil po poušti toulati. BR. III. 56. b. Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú po tej tmavej noci, vybiješ si oči. Slov. Tč. — odkud kam: z krajů do krajů. Chč. 377. — jak. T. sě kút od kúta. BO. — se čím: myslí, očima, ušima jinde se toulati, Kram., myšlénkami. Sych. Pakli sě modlí, rty hý- bají a myslí sě jinudy túlají. Hus I. 130. — se za čím. Myslí svou za nepřítomnými věcmi se t. Br. Nebude mi třeba daleko za ním se t. Žer. Že se můj milej za jinou toulá. Er. P. 101. — se kdy: v noci, za dne. Kdo se v noci toulá, často se mu bu- chet dostává (je bit). Pk. Černovocí mlá- denci tólali se po noci. Sš. P. 430. Všeci lidé povidajó, že já se v noci tólám, a já hledám potěšení, kterého doma nemám. Sš. P. 636. V kůži lvové oslové se túlají. Jel. En. m. 9.