Touš
Touš, e (na Slov. túz, a), z řec. óvác, das Daus. Mz. 358. T. v kartách n. na kostkách dvě oka. V. V kartách německých t. jest to, co ve francouzských eso čili eš. Hráti touše (m. touš; jako u životných). Us V touše hráti. 1563. Propasovati touše. D. Žíž, ciňk nedá, eš, touš nemá, kotr, dryje zaplať. Prov. Touš, eš nemá nic, žíž, ciňk nedá nic, quater, drye pomáhej. V. Pohořel od žaludového touše (vz Pohořeti); Obloupil ho touš (hra v karty). Vz Žebrota, Karbaník. Č. Kdo se honí za toušem, peníze mu vypadají. Č. M. 142. — T. = okrouhlá koule z kamene n. mědi, kterouž házejí, klub, frček, kotouč, die Scheibe, discus. Br. Touš = koule podoby čočkovité. Tš. Po obědích z kuší stříleno, touši (f. ) házeno. Břez. 142. T. v tělocviku, vz KP. I. 517.