Toužiti
Toužiti, tuž, touže (íc), il, ení; toužívati. T. od touha. Jg., Schl. Strsl. tąžiti moerere. Mkl. B. 437. — abs. Krásně tam, až duše touží. Us. Dch. — po čem, po kom (tuze něčeho žádati, po něčem dychtiti, verlangen, sich sehnen, streben, lechzen, geizen). BR. II. 635. b. T. po milosti, po cti a chvále, po bohatství. V. Habe (aby) mý srdečko po něm netóžilo. Sš. P. 368. Po němž vždy toužím. Dr. v. 88. Po níž-tě tvoj otec túžil. Kat. 339. (356. ). T. po králi. BR. II. 9. Oba po jejiem milování túžista. BO. Po dobrých skutcích t. Výb. I. 928. Jelen touží po vo- dách, duše po Bohu. Sš. J. 132. Mé srdečko po ní touží. Er. P. 119. Kdo po vysokých věcech touží, po neštěstí touží. Č. — s inft. = žádati, wünschen, gern wollen. Tím toužím krajanům posloužiti; kralovati tou- žím. Sych. — čeho = tuze litovati, želeti, pykati, reuen, bereuen. On toho velice toužil. Ros., Zk. Poče toho Tristram srdečně túžiti. Tristr. — čeho, komu čeho, komu co, o co, nad čím, proč, nač, o čem, na koho proti komu, do koho s že aneb bez neho = naříkati, stýskati si, žalovati, těžce nésti, klagen, Klage führen. O čež tedy na nás touží. Dh. 98. A jemu takového ha- nebného skutku slzavě toužil a žaloval. V. T. někomu své bídy. Kom., Br. Na některé bratří, že ho opustili, sobě touží. BR. II. 720. Toho mi toužil. V. Takové křivdy toužila paní přátelům svým. V. T. komu čeho: Br., Kram., Plac, Plk. Toužili mi toho srdečně. Reš. Bůh proto t. ráčí u proroka. Reš. Na svůj rod t. Dal. Touží na to a těžce to nese. BR. II. 508. a. T. na co, na koho: Br., Lom., Reš., St. skl., Smil v. 642. T. o něco. Reš. T. o bídě. Kat. Žer. Hrozně sobě proti němu n. do něho touží. Ros. T. do zlých časů. Hlas. Tu všichni nad tak ukrutným divadlem toužili. Ottersd., Br. Tajně jim toho touží. Jel. Enc. m. 63. Herkules ke všem králům jezdil touže jim toho bezpráví. Troj. 62. Poče toho Tristramovi srdečně t. St. skl. IV. 268. Kdež Bůh touží nevděku, vrátkosti, nestálosti lidu svého. Ž. 99. (Hý. ). Chceme jemu své hanby túžiti. Výb. II. 382. Ale ovšem touží o těch zvěstovatelích apoštol. Sš. II. 157. Toužil sirotek na otčima svého, že sedie na purkrechtu otce jejieho. NB. Té. 163. Což má duše pro ten národ touží. Sš. Bs. 175. Na Patrona túže. Alx. Nepo- chybuji, že jste nemálo sobě na mne tou- žili Žer. 22. A že židé práva nemají, proto na Boha.... křivdy nějaké na ně zašlé tou- žili. Sš. I. 104. (Hý. ). — za kým. Ten môj šuhajko za mnou eště túží. Sl. ps. 187. Mojho srdca žiale za ňú túžá neustále. Na Slov. Tč. — se kde zač. V tomto kraji sa nesmejú za krivdy všelijaké túžiť. Slov. Tč. — kde čeho. Jak toho několikráte v listech svojich touží. Sš. I. 142. Biskup Ondřej přijel do Říma toužit křivdy své u papeže. Pal. — po čem jak dlouho. (Duše tvoje) po nebeském pokladu toužívala od mladu. Sš. Bs. 5. — odkud kam. Pra- meny až z hloubí k světlu touží. Kká. Š. 107. Ten sám sobě škodí, kdo ku zlému túží. Mor. Tč. — jak. T. k někomu s plá- čem. Bhm. eccl. Kterak toužím po všechněch vás v utrobě Ježíše Krista. Sš. II. 152. Po- mněnko, ty země oko, kdo tak touží pře- hluboko? Sš. Bs. 66. Nebo paní od zemana horko po něm touží. Hdk. C. 260.