Toužiti
Toužiti. Cf. Mkl. Etym. 351. — po čem (jak odkud). Po něm láskou vroucnou toužím, s největší snahou. MH. 3. Z hloubi lesa jelen po svojí lani táhlým touží řevem. Vrch. Duch jeho neukojnou žízní toužil po vědomostech. Vlč. T. po marnostech. Us. S pravú věrú sú dlúho po Praze t-li. Let. 12. Po něm vždy toužím. Sv. ruk. 308. Duše po něm túží; T. po dědictví nebeském. Št. Kn. š. 4., 42. T. velice po Bohu. Hus III. 144. (279.). — s inft. Túží svú chválu roz- množovať. Slov. Tč. T-la dělat selku. Sá. — komu čeho. Má své nehody t. zde v Čechách královi. Št. Kn. š. 167. Túžím toho tvé milosti. Výb. I. 362. Toužil jim své příhody. Výb. II. 963. Králi toho túžiechu. Ib. 236. — Otter I. 16., Výb. I. 362., NB. Tč. 243., 276., Půh. II. 502. za kým: za chlapcem. Us. Jrsk. — nač (kde, z čeho). Musím na sebe t. Brt. N. p. 605. Túžila na Prokopa; Túžil před námi na zúvače z lázny, že ...; Túžil u nás na druhého. NB. Tč. 36., 55., 107., 179., 225. Na zlé mravy bolestně t. Oter. I. 2. Túžil na ni z krádeže. NB. Tč. 115. (Kochan) na svój rod poče t. Dal. Túžil jest na mě. Ž. wit. 142. 2. Na Patrana túže. AlxB. M. v. 208. (HP. 86.). — oč (kdy). Žena o vraždu túží; Nikdy o to za markrabí netúžil. Půh. II. 447. — do čeho. Mnoho toužil do věci, že . . . Kom. — ke komu. Panie je se k němu túžiti (žalovati). Výb. I. 827. — kam (čím). Toužím duchem k obloze. Vrch. T. v nebes výše. Kyt. — co komu o čem. Jemu to túžíc o synu svém. NB. Tč. 105.