Trakař
Trakař, e, m. Dle Mz. 350. z něm. tra- gen. T. = kdo něco tráká, nosí, nosič, der Träger. V. T. mrtvých. V. Odneseny od trakaní neb nosičů na Malou stranu. Skl. II. 171. — Tk. II. 389. — T. = kárník, vozataj, der Karrenführer. Reš. Vz Jíti (abs. ). — T. = náčiní o jednom kole k vo- zení břemen, na Mor. táčky, na Slovensku turýk, slez. a mor. i tragač, místy trakač, der Schieb-, Schubkarren. Na trakaři vézti; s t-řem jeti. Us. Trakař — trapič (říká ná- denník). U Petrovic. Dch. Zlámal si tra- kárek, zůstal mu jen popruh. U Strakonic. Huba mu jede jako t-kař. Us. Tu mu huba jako t. drčí. Puch. — T., na Moravě a na uher. hranici = tanec podobný rejdováku. Jg., Dch. — T, osob. jm. Tf. 52.